Chvilka štěstí?

10. října 2011 v 20:10 | Nicole |  Shots!
1/? Na první pohled nepatrné ale velké kapky potu mu sjížděli pozádech a já si uvědomila, že se konečně vrátil do doby kdy byl tak rád zakaždou vteřinu strávenou na trati a pochopila jsem, že mu nemohu bránit v tom co ho tak baví a v čem je tak dobrý. Vidět ho běžet na trati a vidět na jeho tváři úsměv bylo jako najít poklad. Už snad půl roku jsem ho neviděla tak šťastného jako tentokrát. Kdybych mu teď řekla, že musím odjet do Prahy bylo by to nedůstojné ale kdy mu to mám říct, když odjíždím už za dva týdny? Ne to mu nemohu udělat. Přemýšlím,že tu nabídku asi odmítnu. Ale přeci jen kdyby jsem odjela mohl by se konečně věnovat tomu co ho baví a já bych si mezi tím udělala školení které tak potřebuji. Ale co když na mně zapomene? Co když ho to na trati bude bavit tak, že na mě do čista zapomene a až se vrátím nebudu ho zajímat? Miluji ho aztratit ho nechci ale ten kurz opravdu potřebuji! Už jsem se rozhodla. Udělám to dnes večer mu to řeknu!


2/? Už se blížil večer. Bylo asi půl sedmé a já stále nevěděla jak mu to mám říct. Byla jsem tak vynervovaná, že jsem rozbyla dvě skleničky a talíř pokaždé když mi přišla smska od něj. Mezi tím co on byl na dráze a trénoval,já jsem vařila večeři. No nejsem žádná skvělá kuchařka ale kotlety se šlehačkou umím brilantně. Už bylo skoro půl osmé a on nikde. Ještě jsem ani nedošla pro telefon, že mu zavoláma začal zvonit. Na displeji se oběvil nápis Láska. Okamžitě jsem to zvedla a do sluchátka mi jen letmo oznámil, že dnes nepříjde domů protože kamarádi chtějí oslavit jeho návrat na trať. Zavěsil a já ještě dobrou půl minutu držela telefon u ucha a pomalu se mi začínaly vlévat kapičky slz do očí. Byla jsem zklamaná. Už jsem byla odhodlaná říct mu, že na měsíc odjíždím a nebudu tu na jeho velké finále a on slaví. Nebrala jsem mu to ale za zlé.
Nuda,nuda, nuda. Byla jsem zvyklá, že jsme večery trávili spolu a teď co začal zase běhat se pořát nudím. Kdybych aspon měla nějakou zálibu ale ani to já nemám. Dříve, když jsem byla malá ráda jsem četla a četla jsem všechno ať už jen krátké příběhy, články v časopisu nebo veliké knihy prostě cokoliv. Poté co jsem se nastěhovala k němu přestala jsem číst protože říkal, že knihy jsou pro hlupáky co si neváží života a nedokáží si užívat. A tak se moje velká láska ztratila v nedohlednu a já se začala plně věnovat jemu.
Když teď tak přemýšlím, přišla jsem na to, že když on začal zase s běháním mohu já zase začít se čtením. No jo ale kde tadyvzít knihu. On knihy nesnáší a nejspíš v tom má zuby jeho otec bl totiž knihovník. A jeho matka? Ta byla spisovatelka. On svoje rodiče nesnáší. Vlastně s nimi není v kontaktu. Zato já ano. S otcem se občas výdám ve městě a s jeho matkou si dost často píšem e-maily. Je to milá paní a její knihy jsou úžasné. Píše skoro jko ze života. I když ona nidky neměla tak skvělý život jako dámy, dívky nebo děti v jejích románech.
Když už byla půl noc začínala jsem se o něj trochu strachovat přeci jen sem byla zvyklá, že byl pořád doma a když už někam šel taky byl v jedenáct doma. Nechtěla jsem ale vypadat jako nějaká stíhačka a tak jsem šla unavená s nejistotou spát a chvíli jsem ještě přemýšlela jak mu mám říct tu novinu.

3/? Panebože! Spala jsem jedenáct hodin! A on? Nikde! Kde je? Zkoušela jsem mu volat asi desetkrát a potom jsem zavolala jeho trenérovi. Ten ale o nějakém večírku nebo o oslavě neměl alevůbec ponětí. A tak jsem jela nakupovat.
Bylo už pět hodin odpoledne a jela jsem z nákupů domů byla jsem nadšená co všechno jsem si koupila. Když jsem dorazila domů odhodila jsem věci na konferenční stolek v předsíni a běžela jsem do obýváku podívat se jestli už je doma. V obýváku na mě čekalo ale něco velmi nemylého. Na gauči ležely rifle kteréale nepatřili jemu a na stolku leželi dvě sklenice s vínem. Pokračovala jsem dál po stopě odhozeného oblečení a když jsem vstoupila do ložnice netušila jsem, že můj vyděšený výraz může být snad ještě vyděšenější, když v mé postely ležel on nahý a vedle něj ležel nahý i Nikolas. Možná kdyby v té chvili ležela v posteli jiná žena byla bych daleko méně vyděšená. Nevědělajsem co mám dělat a okamžitě jsem se obrátila a odešla.
4/? Po dlohém ale opravdou dlouhém promlouvání si doduše, co jsem udělala špatného, že je radši s mužem než se mnou, jsem konečně vstala z nepoodlné červené lavičky na konci parku, na které běžně sedím jen když si jdu zaběhat, a šla jsem do bytu. Nevím jestli jsem ale přemýšlela na tím proč nebo jak.. Proč radši muže ne ženu? Nebo spíš... Jakto, že zrovna já? Na tuhle otázku sem si ale odpovědět nedokázala. A tak jsem se na to šla zeptat jeho. Domů jsem šla v domění, že tam snad na mě bude čekat omluví se mi všecno mi vysvětlí a řekne že to byl jen hloupej úlet ale vlastnějsem věděla, že si to jen nalhávám!
Když jsem vyrabala z kabelky klíče a strčila jsem je do zámku a odemkla si, zjistila jsem , že už tam není. Začala jsem se rozhlížet po předsíní vešla jsem do obýváku a poté i do ložnice. Všude bylo naklizeno. Nějak mě to prostě lákalo se podívat do skříně u postele. Když sem jí otevřela zjistila jsem, že je tam teď už poskládané jen moje oblečení. Zírala jsem do skříně s otevřenou pusou asi dalších deset minut pak jsem jí zavřela otočila se na patě a šla si do kuchyně pro panáka. Na stole ležel dopis: Milá Kláro! Omlovám se za to jaký jsem. Chtěl jsem ti to jednou říct až bypřišla pravá chvíle. Ale je vlastně dobře že si na to přišla sama. Nebudu ti dělat potíže. Proto jsem si sbalil věci a odstěhoval se k Nikolasovi. Chci aby si věděla, že tě miluju ale trochu jinak než jako Nikolase. Sbohem Dominik. :)*
Pane bože! A co si jako myslí? Že to jeden podělanej dopis zpraví? Že ted jako vim vše? Tak to ne. takaj to nenechám! Sejdu ses s ním a vyříkámesi to zočí do očí!
5/?
!!!Epilog!!!
Klára: Zůčastnila se kurzu v Praze a následně začala studovat vysokou školu. Momentálně pracuje s tělesně postiženými lidmy a vyučuje kreslení v mateřské škole. Zjistila, že je těhotná s Dominikem.. našla si ale hodného přítele a za 3 měsíce se budou brát.

Dominik a Nikolas: Uzavřeli registrované partnerství achystají se na půl roku odletět do Francie. Klářino těhotenství je ale přinutí zůstat a pomáhat jí.
Domin se naplno věnuje sportu a Nikolas fotí fotky pro spodní prádlo.




:) Krátké a Nic moc ale snad se to líbilo..:)

Nicole
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama