Better If You Do 1

15. října 2011 v 20:20 | Nicole |  Better If You Do
A jsem tu zase...opět sedím na stejné sedačce a mám stejný strach jako když to všechno začalo. Stalo se to přesně před rokem. Seděl jsem na téhle lavičce a čekal až dooperují moji přitelkyni. Měla tehdy vážnou dopravní nehodu. Bylo dvanáct hodin a pět minut když ze sálu vykouknul nějaký doktor rozhlédl se a potom šel ke mě pomalým krokem a tvářil se vážně.Už odprvní chvíle jsem s myslel, že se stalo něco strašného.


"Dobrý den. Jsem doktor Way. "
"Dobrý den, Iero." Odpověděl jsem zatím klidým a nezaujatým tónem ve které byla slyšet veškerá beznaděj která mnou porobíhala.
"Vaše přítelkyně je mimo ohrožení života. Měla ovšem otok na mozku a není docela jisté zda se probere a pokud se probere není jisté, že si bude něco nebo někoho pamatovat."
"Tím chcete říct,že..žeje v kómatu?"
"Ano v podstatě je v takovém kómatu."
"A...budují moct navštěvovat? "
"Ano rozhodně vám povolíme jakou koliv hodinu kterou budete chtít..nehcám vám tu na mě telefoní kontatk aby jsme se případně mohly dohodnout."
"Děkuji."
"Nemáte zač. "
Ještě asi hodinu jsem čekal na lavičce před operačním sálem potom jsemto vzdal a šel se opít do baru. Procházel jsem se nočními ulicemi Londýna ve kterém jsme se ještě včera procházeli spolu s Evanou a vyprávěli si vymyšlené příběhy vymyšlených lidí a smály se jejich vymyšlenému osudu. Jak krásně se vzpomínána dny ztrávené s ní když teď vím, že se možná už nikdy neprobudí. Bude naživu ale nepozná mě. A to jsem ji chtěl požádat o ruku. Právě na dnešní večer jsem měl zařízenou rezervaci v místní drahé a luxusní restauraci kterou tak milovala ale byli jsme v ní jen párkrát protože s mým platem si to prostě nemůžu dovolit. Ona mě ale měla ráda takového jaký jsem. Byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě i když se mi obchody nedařili a nevidělávali ovšem až do dneška. Konečně jsem dorazil do nějakého baru. Usedl jsem na barovou židli nejblíže k číšníkovi a obědnal si dvakrát dvojitou vodku. Takhle to pokračovalo celý večer dokud jsem se pořádně neopil ještě za střízliva jsem barmanovi zaplatil a po třech hodinách ztrávených v přeplněném baru jsem se vydal na cestu do našeho nově koupeného společného bytu do kterého jsme se měli za měsíc stěhovat.

Přišel jsem domů a odhodil všechno co jsem na sobě měl. Vlezl si do sprchy a pustil na sebe tu nejledovatější vodu abych se probral. Stál jsem tam asi pět minut úplně otupěle a potom si konešně pustil teplou a umyl se. Pořád jsem myslel na celý dnešek jaká hrůza to byla a nemohl jsem sám sobě uvěřit.V hlouby duše jsem stále doufal, že je to jen sen a, že se ráno probudí ve své postely a vedle něj bude ležet Evana a usmívat se na něja jako každé ráno. Potom mu do postele přinese snídani a vše budejako dříve.

Místo toho se ale ráno probudil na Pohovce zabalené v nějakém obalu za doprovodu drnčivého zvonku u dvěří. Vstal a běžel ke dveřím ale až v půlce cesty se zarazil všiml si, že je úplně nahý a vrátil se zpátky. Oblékl si na sebe župan a šel otevřít. Ve dveřích stál doktor Way.
"Stalo se něco? " Zeptal jsem se se zděšeným výrazem v obličeji.
"Ne nic se nestalo jen jsem chtěl vědět jestli jste v pořádku. Nebral jste mi telefon a na vámi zadané adrese jste nebyl až vaše sousedka mi poradila kde bych vás našel."
"Aha a proč ste mě sháněl?"
"Jen jsem se chtěl ujistit zda vám něco není jak jsem už říkal."
"Aha no tak vidíte nic mi není. Nashle" Už jsem se chystal zabouchnout dveře ale Way stril mezi dveře nohu tak abych je nemohl zavřít.
"Jo vidím ale ještě něco..chtěl bych si popovídat."
"Vyvalil jsem oči ale pustil jsem ho dál."
"A o čem si chcete popovídat?"
Way se otočil ale nic neřekl. Podíval se na mě a já s napětím čekal co odpoví. Stáli jsme vedle sebe takblízko až jsem to nechápat on se naklonil a...


Pokračování zítra..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama